S žádostí o dobrovolníka se na nás obrátili rodiče malého Péti, kteří jsou oba v invalidním důchodu. Přes velké zdravotní potíže se rodiče snaží o finanční přivýdělek, ale často těžce zvládají péči o šestiletého temperamentního syna. Pro syna by si přáli to nejlepší, ale bohužel nejsou schopni zajistit Péťovi aktivity, které by ho zabavily a něco také naučily. Nabídka dobrovolníka pro volnočasové aktivity 1-2 krát týdně přinesla rodičům velkou úlevu. Péťa tak našel "velkého kamaráda", který mu ukazuje i jiné možnosti, jak trávit volný čas. Chodí spolu na hřiště trénovat fotbalové kličky, občas si zahází s frisbee, když je špatné počasí přijde na řřadu společenská hra. Do budoucna se počítá i s podporou při školní přípravě po nástupu do první třídy.
Kája je z opravdu veliké rodiny, prostřední ze 7 sourozenců. Oba rodiče hodně pracují, aby zvládli zajistit pro početnou rodinu živobytí. V jejich bytě je velmi živo a najít pro všechny děti klidný koutek pro přípravu do školy je skoro nemožné. Míša to má navíc při učení o něco „těžší“, musí bojovat s celou sbírkou různých „dys“. Dobrovolnice za Kájou dochází 1x týdně. Společně se zaměřují hlavně na trénování čtení. U toho se Kája učí i mnoho nového o světě, např. jak na hledání v jízdním řádu, jak se píší adresy na dopis nebo co vše se dá vyčíst z mapy. S dobrovolnicí hladce zvládli i přechod na on-line výuku v období koronaviru. Co si ale Kája nejvíce užívá, je to, že se „někdo“ věnuje pouze JEMU.
Adélka je osm let a chodí do třetí třídy. Před dvěma lety jí tragicky zemřela maminka. Zůstala sama s tatínkem. Pro oba bylo náročné se s touto tragédií vyrovnat. Otec musel převzít mnoho nových rolí, dříve se do výchovy dcery příliš nezapojoval. Dobrovolnice Adélce pomáhá se zvládnutím českého jazyka, ale především je pro Adélku další „bezpečnou“ osobou. S Adélkou mají čas i na „holčičí“ věci a hrají si občas s poníky, které Adélka miluje.
Adamovi je 12 let. Prvních 6 let života žil s tátou. Zázemí nebylo stabilní, chvíli byl Adam v Klokánku. Po tátově smrti začal žít Adam s mámou. Žijí velmi skromně, potýkají se s malým prostorem na bydlení a dluhy. Adam má ve škole velké potíže, není oblíbený mezi spolužáky a učitelé Adama hodnotí jako nezvladatelného. Adam se postupně začal uzavírat „do sebe“ a volný čas trávil většinou u počítače. Adam bez potíží navázal s dobrovolníkem kontakt, společně se učí a povídají si. Adam získal pozitivní korektivní zkušenost s mužskou osobou. Zažívá přijetí a pochopení, které se mu v jeho okolí nedostávalo a to je pro jeho další psychický vývoj velmi důležité.
Ibrahim je čtvrťák na střední škole. Rodinné kořeny má v jedné z postsovětských republik, v muslimské rodině. Tatínek s rodinou nežije, Ibrahim žije v České republice s maminkou a dvěma mladšími sestrami. Rodina funguje bez problému, Ibrahim je chytrý chlapec, ale do učení a přípravy do školy se mu nikdy nechce, a ani obětavá maminka s tím nic nezmůže. S dobrovolníkem se během školního roku věnovali hlavně českému jazyku. Ibrahim mluvil česky krásně plynně, ale v některých jazykových nuancích se nevyznal. Také spolu hráli šachy. Ty zvládal velice dobře. Dobrovolník jej doučoval i fyziku. Ibrahimova „nechuť ke škole“ se zlomit nepodařila, ale ve světě se rozhodně neztratí.
Alenka je 14 letá slečna, která bývala často nemocná a těžko doháněla učivo. V 8 třídě jí hrozilo, že bude opakovat ročník. Byla ale velmi motivovaná k učení a moc chtěla postoupit do devítky. Když dobrovolníkovi s Alenou nějaké setkání odpadlo, vždy si ho chtěla nahradit. Dívce bohužel chyběly základy, byla schopná pochopit zadání matematické úlohy, potom ale nespočítala, kolik je osmkrát devět. V angličtině to bylo podobné – výslovnost měla lepší než dobrovolník, ale základní slovíčka neznala. Ale nešlo o jedničky, ale o to postoupit a to se povedlo.
Mario je mladý muž pocházející z Afriky. Po střední škole chtěl studovat nějakou školu uměleckého typu a potřeboval si k přijímacím zkouškám doplnit kulturní znalosti. V tomto případě šlo o úplně jiný typ setkávání, s dobrovolníkem se vídali v kavárně a povídali si třeba o impresionismu. Po čase přišla dobrovolníkovi esemeska, že přijímačky udělal úspěšně. Mariova rodina dlouhodobě spolupracuje se Službou pro rodinu a dítě, Mario je čtvrtým dítětem z této rodiny, které využilo dobrovolnický program.